Holiday Extra Chapter - Yuuna

Po dvoutýdenním očistci pod taktovkou Tomoko se Yuuna skoro bála uvěřit, že může na chvíli vydechnout. Neměla sice v plánu úplně vypustit, to by bylo jako vyhodit všechno úsilí oknem, ale rozhodně si chtěla dopřát mírnější režim. Když pomineme hovory přes Skype, naposledy se s bratrem viděla o Vánocích. Ještě někdy v půlce semestru se tvářil, že by snad na prázdniny mohl přijet domů, ale nakonec se mu zkoušky protáhly natolik, že se rozhodl zůstat v Dánsku. Ne, že by jim snad Masahiro nechyběl, ale jak Yuuna, tak i její rodiče už si na to nějak zvykli. Možná o to víc se teď těšila, až se s bratrem zase uvidí. S odletem v 11:40 z Narity se Yuuna stačila i docela vyspat, než se vypravila na letiště. Vyhlídka na necelých dvanáct hodin v letadle sice nepůsobila zrovna radostně, ale co už, cíl cesty by stál i za dvojnásobnou délku letu.

Po vcelku vyčerpávající cestě nakonec Yuuna do Kodaně dorazila zhruba ve čtyři ráno. Vůbec jí nevadilo chvilkové bloudění po letišti ani čekání na kufry, hlavně, že se zase mohla trochu protáhnout a rozhýbat ztuhlé tělo. Masahiro právě skončil druhák na univerzitě v Roskilde, Yuuna popravdě doteď nevěděla, co přesně studuje. Hiro se taky do toho vysvětlování vždycky zamotal natolik, že to nakonec uzavřel s tím, že se jeho obor zaměřuje na obchod a mezinárodní vztahy, to obvykle všem jako odpověď stačilo. Jestli si Yuuna myslela, že bude problém bratra na letišti najít, pak její obavy rychle vzaly za své. Se svými 180 cm Masahiro obvykle docela vyčníval a přehlédnout ho bylo ještě těžší, když měl na sobě jasně zelenou mikinu, kterou mu Yuuna pořídila k posledním narozeninám. Když k němu došla, Hiro se zrovna ve vší ospalosti protahoval pusu zakrytou dlaní, jak při tom zíval. "Taky ti přeju dobré ráno, bráško." Okamžitě sebou trhnul, když uslyšel dobře známý hlas. "Ah, gomen, gomen, je to nezvyk slyšet tady japonštinu. Vítej, sestřičko." Zazubil se Hiro a objal ji. "Páni, ale nabalená jsi slušně." Kývnul směrem k Yuunině obrovskému kufru. "Jestli si na to netroufneš, klidně si ho ponesu sama." Ušklíbla se, načež jí Hiro vzal rukojeť kufru z ruky. "Nikdy nepodceňuj seveřany."    Prohlásil s výrazem hrdiny chystajícího se na bitvu století.    "Odkdy je z tebe seveřan...?"

A tak zamířili z letištní haly ven. Hiro jen za chůze někomu odepsal, což mu ale nebránilo pokračovat v hovoru se sestrou. "Zařídil jsi odvoz, jo?" Jen spokojeně přikývnul. "Studentskou limuzínu, uvidíš. Takže let byl v pohodě?" To zase přikývla Yuuna. "Dlouhý, ale v klidu. Co ty zkoušky? Ještě máš nějaké resty?" To se Hiro trochu ošil. "To nejsou resty! Jen... jsem si to naplánoval jinak než ostatní." Vysvětloval s tím umíněným výrazem ve tváři. "Jasně, vlastně si s těmi profesory chodíš jen tak pokecat."    "Tak nějak, znáš to, jsem prostě oblíbený."   O chvíli později u sourozenců zastavil stařičký kabriolet. Lak byl místy oprýskaný a bylo jasné, že to není první ani poslední nátěr, ačkoliv onen tmavší odstín zelené stále měl své kouzlo. Vůbec všechny části auta vypadaly, že už mají něco za sebou a jeden by váhal, jestli zase půjde ta stažená střecha nahodit. Z auta vystoupil kluk asi v Hirově věku, měl kaštanově hnědé vlasy na krátko oholené strojkem, jen čelo mu po stranách zakrývalo pár pramenů z patky, která se pak rozbíhala dál, aby se vzadu spojila s dalšími prameny jeho nesymetrického účesu. "That's quite the timing, Hiro, it's not easy to park a car here, you know?" Yuuna jen nevěřícně zakroutila hlavou, když se ten kluk začal hlásit k jejímu bratrovi. Studentská limuzína, jo? Snad se cestou nerozpadne... "My bad, I nearly overlooked my little sister." Zašklebil se Hiro a bez větší námahy Yuunu přitáhnul k sobě drže ji kolem ramen. "Dear chauffeur, let me introduce you my beloved sister, Yuuna." Nehledě na tu veselou nadsázku, s jakou Hiro obvykle mluvil, bylo patrné, že je na sestřičku řádně pyšný. Jeho známý jen s úsměvem Yuuně potřásl rukou. "It's nice to finally meet you, Yuuna. I'm Edvin and I'm more than a chauffeur, right?" Představil se a střelil po Hirovi pohledem, ten se jen ve vší nevinnosti usmál. "Nice to meet you, too, and thanks for the lift." Odpověděla Yuuna. "No problem." To už Hiro otevíral jedny dveře, zatímco Edvin zamířil k jejímu kufru. "Are you sure with that suitcase?" Zeptala se Yuuna s mírnou nedůvěrou, když viděla, jak kluci sklápějí přední sedadla, aby do toho minimálního prostoru vzadu mohli napasovat její kufr. "Worry not, this champ can carry six people with ease." Odpověděl Edvin s patrnou hrdostí a konečně s Hirem dostal ten kufr na místo. "Edvin has practically constructed this car himself. You could say he's like a pro mechanic." Dodal Hiro a podržel ještě přední sedadla na místě, aby se Yuuna mohla pohodlně dostat dozadu. "To je paráda, aspoň to bude umět opravit, až zůstanem někde viset." Prohodila směrem k bratrovi, než se usadila. "Důvěřuj mu, ségra, nebo věř aspoň mně - s tímhle autem by se dalo i závodit, teda, až opraví tu střechu. Jo a vzadu je bunda, kdyby ti byla zima." Zareagoval Hiro a zase vrátil sedadla do původní polohy, načež se Edvin posadil za volant. "Díky, jsem dostatečně navlečená." Dodala ještě Yuuna a mohlo se vyjet.

Do Roskilde to z Kodaně bylo asi třicet kilometrů po dálnici Holbæk. Yuuna byla z Kanagawy zvyklá na teplejší klima, ale tady by léto aspoň nemuselo být tak úmorné. Vzhledem k hodině jejího příletu teď ale o horku nemohla být řeč. Venku takhle k ránu mohlo být maximálně třináct stupňů a v kabrioletu se srolovanou střechou bylo za jízdy stoprocentně míň. "By the way, I have to say that your Japanese sounds much better than Hiro's." Prohodil během cesty Edvin ještě v návaznosti na drobný dialog sourozenců na letišti. "That hurt, Edvin." Opáčil Hiro s potutelným úsměvem na rtech. "Really? Looks like you're not so charming after all, brother."    Přisadila si Yuuna. "I'm happy that you get on well with each other." Ozval se Hiro s určitou dávkou ironie. "So, you're Hiro's schoolmate, correct?" Edvin se nad tou otázkou jen ušklíbnul. "I'm not just a schoolmate, I'm Hiro's senpai. That's how you call your upperclassman, right?" Kdyby se nemusel soustředit na řízení, určitě by Hirovi věnoval jeden z těch vítězných úšklebků.    "I knew I shoudn't have taught him that word." Dodal Hiro s hlubokým povzdechem, zatímco Yuuna se jen zasmála. "Yup, that's right. And you're from...?" "I'm proud Nordic. My family comes from Roskilde." Cesta ubíhala docela rychle a dík neutuchající konverzaci všichni na chvíli pozapomněli na onu potlačovanou únavu.

V popředí se pomalu ale jistě začalo objevovat ono vytoužené město. "Yuuna, look, those lights above the town." Upozornil ji v jednu chvíli bratr. "Yeah, what is it?" "Roskilde Domkirke." Ozval se Edvin, načež se slova znova ujal Hiro. "The Roskilde Cathedral, it's quite famous. I want to take you there as well." Byl to hezký pohled na město na pomezí noci a dne, Yuuna nepochybovala o tom, že to bude příjemný pobyt, jen si už vážně potřebovala odpočinout, naspat pár hodin v normální posteli a ne schoulená na sedadle v letadle. Kampus univerzity sice nabízel slušně zařízené koleje, ale vlastní byt je vlastní byt, hlavně, když Masahiro v Dánsku hodlal strávit celá studia. Společně se dvěma dalšími kluky se mu hned na začátku prváku podařilo pronajmout si byt v jednom ze starších domů. Nebylo to přímo v historickém centru města, ale ani to od něj nebylo daleko a ona stejně skoro každá ulička dýchala tím kouzlem starého města. Jediný problém byl možná v tu chvíli s parkováním, jelikož je Edvin dík všem těm uličkám musel vysadit tak patnáct minut od Hirova bytu, takže si Yuunin bráška dopřál brzkou rozcvičku s jejím kufrem, který ve finále musel vynést do třetího patra, protože ve starších domech pochopitelně nebyl výtah.

Oba sourozenci si oddechli, když se za nimi zavřely vstupní dveře. "Jsem rád, že jsi stejně vyždímaná jako já." Ušklíbnul se Hiro po jejich téměř synchronizovaném povzdechu. "Já strávila věčnost v letadle, ale z čeho jsi tak unavený ty?" Zeptala se, jen co ji bratr nasměroval do správného pokoje. "Ani se neptej, je to sotva pár hodin, co jsem se zbavil té kocoviny." Zasmál se poněkud nešťastně. "Jeden by si myslel, že na konci druháku už budeš umět pít."    Neodpustila si Yuuna, zatímco z kufru dolovala to nejnutnější. "Ticho tam, zelenáči." Ozval se Hiro z koupelny, jen se usmála. "Tak fajn, základní info, sestřičko. Chris, náš milovaný IT guru, je ještě stále na výměnném pobytu, takže dostaneš jeho pokoj. Já jsem hned vedle ještě s Nikim, ten je zase někde v trapu, seznámíte se později. Voda teče, elektřina funguje a v kuchyni je dostatek jídla, byt je dík tvé návštěvě uklizený jako nikdy, ale prohlídku ti udělám, až uvidím na obě oči, ok? V koupelně jsem ti nechal ručník, dělej, co chceš, já to jdu aspoň do desíti zalomit, ale pak budu zase celý tvůj, sestři. Ja ne..." A Hiro se po té instruktáži skutečně odplazil do svého pokoje. Mattaku... Ne, že by snad Yuuna pro svého bratra neměla pochopení. Sama si dopřála jen rychlou sprchu a pak s radostí zapadla do peřin. Byl to dlouhý, dlouhý den...

Navzdory vyčerpání ze všeho toho cestování se Yuuna probudila docela brzo. Bylo krátce před devátou a ona už nějakou tu chvíli jen polehávala v posteli a koukala do stropu. Možná deformace ze soustředění? Nějak už nebyla schopná lenošit v peřinách tak dlouho, jak by asi kdokoliv jiný o prázdninách chtěl. S ohledem na svého společensky znaveného brášku v tichosti ustlala a dala se do zabydlování. Byla překvapená, jak prostorný ten byt doopravdy byl. Dvě ložnice, jídelna s kuchyňským koutem propojená s menším obývákem, wc, koupelna se sprchovým koutem a miniaturní předsíň a jak Hiro řekl, opravdu bylo všude vysmýčeno jako ještě nikdy. Pánové se činili. Ušklíbla se Yuuna a nakonec zakotvila v kuchyni. Docela se těšila i na jinou skladbu jídelníčku, evropská dieta, jak tomu říkala Kaoru. A znovu pochvala bráškovi, opravdu se postaral, aby Yuuna po příjezdu nestrádala, vypadalo to na týdenní nákup.

Když byla Yuuna uprostřed přípravy snídaně, ozvalo se z předsíně cvaknutí a letmé bouchnutí dveří. Že by spolubydlící? "Hey, Hiro, you're not sleeping, are you? Lend me a hand, can you?" Ozvalo se hluboký hlas s výrazným přízvukem, který Yuuna zprvu nedokázala zařadit. Nicméně, nehledě na ono volání, dveře Hirova pokoje zůstaly zavřené. Yuuna moc dobře věděla, že brášku z postele jen tak něco nedostane. Nechala snídani být a zamířila ke dveřím. V předsíni stál vysoký kluk s trochu střapatými vlasy, špinavě blond, očividně nagelované špičky, ale jeho účes prozrazoval, že už měl to nejlepší za sebou. S námahou jednou nohou přidržoval dveře, zatímco se snažil neupustit nějakou krabici a ještě dovnitř dostat svoje kolo. Yuuna mu šla okamžitě pomoct. "Wow, that's heavy." Prohlásila, sotva chytila tu krabici.    Ten blonďák očividně Yuunu nečekal, na moment na ni jen zíral, div, že mu to kolo nespadlo. "Ah! Sorry, I'll carry that!"   Vzpamatoval se konečně a vzal Yuuně ten balíček. Pobavená jeho roztěkaností mu akorát pomohla s kolem a zavřela za ním dveře. "You're Niki, right?" Ujistila se, načež ten kluk pohotově přikývnul. "Eh, yeah, Niki, Nikolay, better Niki, sure. And you have to be Yuuna..."   Zareagoval couvaje s tím balíčkem ke svému pokoji. "Yup, nice to meet you." Ušklíbla se, načež Niki se strnulým úsměvem přikývnul. "Give me a second, ok?" A rozrazil dveře od svého a Hirova pokoje i s tím balíčkem v ruce. "Nanda yo?! Mada juu ji ja nai zo!" Byl slyšet rozespalý a mírně podrážděný hlas Yuunina bratra. "Switch to English, airhead!" Následovala Nikiho odpověď v podobném duchu. "What is it, Niki? I was having a nice dream..."   Takový budíček si Hiro rozhodně nepředstavoval. "Well, your sister's here..." Hiro jen ospale zamžoural na svého spolubydlícího. "Yeah, I know? So?"   Niki konečně položil na zem tu krabici. "Maybe you should have told me that she's coming sooner!"   Hiro se donutil posadit, jen zakroutil hlavou nad Nikiho slovy. "Sooner? Niki, tell me, what's today's date?" Niki se na moment zamyslel. "Nineteenth." Hiro znovu zívnul. "Twentieth of August..."   "No way..." Nastala chvíle ticha, Hiro akorát vstal a poplácal svého stále ještě šokovaného spolubydlícího po zádech. "You've picked up that package for Chris? That's nice..." Znova zívnul a zamířil do koupelny. Yuuna ještě pořád stála v předsíni a docela se bavila, jelikož celý rozhovor slyšela. "Ohayou gozaimasu..." Cestou jí letmo pocuchal vlasy. "Ohayou." O chvíli později z pokoje vykouknul Niki. "Ehm, eh... It's nice to meet you, too..."   Yuuna se jen ušklíbla. "Would you like some coffee?" Z koupelny se ozvalo cosi nesrozumitelného, ale lze očekávat, že Hiro tu nabídku odsouhlasil i za svého spolubydlícího. Pro kluky to bylo těžké ráno.

Po snídani se všechno uklidnilo. Hiro se zdál být zase schopný normálně fungovat a Niki se, navzdory narážkám obou sourozenců, nakonec přes svoje zmatkování nějak přenesl. "So, there's a ton of places where we can go, it's up to you, sis." Nadhodil pak Hiro. "A stroll would by nice. You could show me the historical centre of town and also your favourite places - like cafés, shops etc. Anything you like, Hiro." Zamyslela se Yuuna. "You should see the campus." Napadlo Nikiho. "That's right, I can introduce you to some friends there - but I understand if you want to be only with your beloved brother, it can't be helped!"   Hiro to plánování docela prožíval. "We can leave your beloved brother here if you want..."   Zareagoval Niki, už dlouho svého spolubydlícího neviděl v tak povznesené náladě. "That's a difficult choice." Ušklíbla se Yuuna a jen bratrovi oplatila šťouchnutí loktem. Nakonec se všichni tři vypravili na univerzitu.

Vyjma kol, která Hiro i jeho spolubydlící často využívali, se dalo do kampusu pohodlně dostat i vlakem. Historická budova nádraží i poklidně ubíhající krajina z té cesty udělaly příjemný výlet. Kampus samotný byl pak rozlehlý s moderní výstavbou, a ačkoliv byly zrovna prázdniny, vylidněno na univerzitě rozhodně nebylo. Hiro s Nikim Yuunu provedli po všech fakultách, ukázali jí, kde tráví většinu času, kde se dá dobře ulít i kde je nejlepší kavárna. Ve srovnání s univerzitou Yuuně Takanami i jiné vyšší střední připadaly jako malý, uzavřený svět. Působilo to kouzelně, moře možností, ale nějak si nedovedla a vlastně ani nechtěla představit, že by za necelé dva roky měla zamířit na podobné místo. Ještě je brzy...

Jak Hiro slíbil, seznámil Yuunu ještě s několika svými přáteli. Yuuna musela uznat, že si bratr našel pestrou skvadru známých. Nikolay sem přijel z ruského Krasnodaru, ale nikdo mu nikdy neřekl jinak než Niki. Podle Hira to byl pohodář, obvykle nad věcí, i když občas uměl slušně zazmatkovat. Studoval stejný obor jako Hiro ve stejném ročníku, prý bez větších problému, aniž by tomu učení moc dal, což Hira vždycky trochu štvalo. Niki chtěl v Dánsku dodělat bakaláře a pak? Kdo ví, možná pojede studovat zase někam jinam. To Kendra měla ve svých plánech jasno. Docela vysoká a štíhlá dívčina s ostře červenými vlasy na první pohled sršela rozhodností a odhodláním. Koncem zkouškového jí skončil i výměnný pobyt, ale Kendra se rozhodla v Dánsku ještě strávit prázdniny. Byla z Walesu, Hiro si nemohl vzpomenout odkud přesně, ale zato detailně znal její studijní výsledky - všechny předměty na první pokus, všechny za A. Niki o ní tvrdil, že je děsivá, a taky za to vždycky vyfasoval aspoň dloubnutí do žeber. Hiro s ním občas musel souhlasit, ale na rozdíl od Nikiho uměl mlčet. Mlčení se ale rozhodně netýkalo Anny. Drobná blondýnka s neposedně zvlněnými vlasy a hlubokýma šedýma očima byla jako živé stříbro. Každý z Hirovy party ji dokázal poznat podle smíchu, podle toho zvonivého a těžko napodobitelného zvuku. Od živých barev, přes výrazné vzory, až po jakýsi ornament vytetovaný na levé ruce - Anna byla svá. Stejně jako Edvin, senpai z letiště, tak i Anna pocházela s Dánska, jen s tím rozdílem, že do Roskilde skoro denně dojížděla z Kodaně, kde bydlela s rodiči a mladší sestrou. Ale ať už byli odkudkoliv, ať se znali roky nebo měsíce, všichni spolu vycházeli až překvapivě dobře. Yuuně to v jednu chvíli připomnělo Takanami a holky z A, měla radost. Byla ráda, že má bratr kolem sebe takové lidi.

Z univerzity se pak přesunuli do starého města a odtud křížem krážem k oblíbeným místům Masahira a jeho přátel. Hiro nechtěl "pobíháním po památkách" zabít celý den, takže to vzal spíš jako ochutnávku, aby si Yuuna mohla udělat představu o všech možnostech a později rozhodnout o programu na další dny. Historické centrum města ale nebylo to jediné, co upoutalo Yuuninu pozornost a všimnul si toho i Hiro. Co se Niki vzpamatoval ze svého ranního excesu s daty, byl najednou velice ochotný a komunikativní. Kdyby se snad Hiro chtěl někam ztratit, Niki by klidně Yuunu po městě provedl sám - a rád. Oi, oi, vážně...   Hiro jen nevěřícně kroutil hlavou, když jeho otázka zase jednou vyzněla na prázdno, jelikož Niki zrovna s velkým nasazením Yuuně vyprávěl nějakou historku spojenou s daným místem. S povzdechem to hodil za hlavu, všichni jsme přece svobodně myslící téměř dospělí lidé... Jeho sestřička byla vždycky komunikativní a vždycky dokázala na ostatní udělat dojem - není se čemu divit, ne? Niki byl taky společenský, někdy až moc, a rozhodně mu nedělalo problémy seznamovat se. Dalo se to čekat, ne? Masahiro to ale nečekal tak brzy.

K večeru se na bytě stavily Anna s Kendrou s tím, že Yuunu vytáhnou na dámskou jízdu. I kdyby snad pánové chtěli protestovat, neměli moc šancí na úspěch a taky si toho byli vědomi. A tak kluci zůstali doma. Někdo tak jako tak musel zůstat, aby se pak Yuuna dostala do bytu a i kdyby na ni nemuseli čekat, klukům se ten večer stejně nic velkého podnikat nechtělo. V relativním poklidu ti dva seděli v kuchyni a večeřeli, když se Niki rozhodl trochu okořenit jejich hovor. "Say, Hiro, we can still be flatmates, right?" Hiro překvapeně zvednul hlavu od misky s cornflaky. "What's with that question?" Nějak nechápal, kam tím Niki míří. "Just hypotheticaly, if I made a move on your sister..."   Hiro se těmi cornflaky málem zadusil. "Are you all right?"   Jen po něm střelil zlostný pohled, zatímco si utíral pusu. Niki už se raději na nic neptal. "Are you for real? I mean, you've known her how long? One day?" Řekl nevěřícně. "I want to get to know her better, of course." Zazubil se Niki, což Hira zrovna neuklidnilo. "Tell me, Niki, what do you want? Are you thinking about eternal love story? Or you just wanna have fun? 'Cause Yuuna's leaving soon." Připomněl mu Hiro, ale nezdálo se, že by tím Nikiho dokázal přesvědčit. "C'mon, you know I don't plan things. I just happened to like her - is it so bad?" Hiro si jen povzdychnul a znaveně si podepřel hlavu dlaní. "Let me tell you something. First, Yuuna and I are siblings, so she's practically like me." Niki se jen ušklíbnul. "Ok, that should scare me?" Hiro ale ještě neskončil. "No, this should. Yuuna's clever enough not to waste her time on someone she doesn't like, but above all, she's my precious little sister and I can't guarantee what could happen in this flat if you hurt her somehow..."   Niki jen na prázdno polknul. "Ok, buddy, take it easy. I'm not going to steal her soul or something... I promise..."   Masahiro uměl být přesvědčivý, když bylo třeba.

Yuuna měla s bráškou strávit necelé dva týdny - docela dlouhá doba, minimálně pro ty, kteří nedočkavě očekávali návrat Princezny Takanami. Co začalo po tom nešťastném čtvrtfinále s Touou, nepokračovalo tak slibně, jak by si Moriyama přál. Být s Yuunou v kontaktu bylo skvělé, i když by se s ní raději viděl osobně. To mu ale očividně nebylo souzeno, rozhodně ne do konce prázdnin. Yuunin výlet do Dánska omezil jejich kontakt na občasné chatování, což vzhledem k osmihodinovému časovému posunu taky nebylo ideální. S celodenním programem Yuuna ani moc pomyšlení na domov mít nemohla, ale když už se naskytla chvilka, půjčila si bratrův notebook, aby odepsala všem zvědavým známým včetně Moriyamy. Zprávy od něj jí vždycky vyloudily úsměv na rtech, kolikrát si to ani sama neuvědomovala, ale bylo roztomilé, jak byl Moriyama milý, jak se snažil. Podobně se snažil i Niki. Hirovu reakci asi jen těžko nazvat požehnáním, ale ani těm dvěma, nebo spíš Nikimu, v ničem nebránil. Sám nejlíp věděl, že Yuuně se dá jen těžko něco přikazovat. Kdyby nechtěla, Niki by měl prostě smůlu, a kdyby snad zájem měla, budiž - oba vědí, co dělají, ne? Aspoň v to doufal, když tu a tam zahlédnul Nikiho snažení.

Za jiných okolností by to mohl být hezký románek. Yuuna o kluky nikdy neměla nouzi a taky dobře věděla, že si může vybírat. Niki by výběrem prošel. Yuuně se vždycky líbili vysocí kluci, což Niki bez pochyby splňoval. Taky měl výrazný pohled, hluboké, zelené oči. Yuuna se pokusila vybavit si Moriyamovy oči. Dokázala si vybavit detaily jako mimiku, gesta, ale té vzpomínce stejně něco chybělo. Detaily byly vždycky to, co jí utkvělo v paměti - jako střípky skutečnosti, které společně tvořily mozaiku vzpomínek. Pár střípků už sesbírala i o Nikim, třeba jak si každé ráno před zrcadlem s velkým soustředěním geloval vlasy - ne moc, jen špičky, aby to snad nevypadalo, že se příliš snaží. A právě to jeho soustředění se Yuuně zdálo roztomilé. Do její mozaiky vzpomínek zapadal i jeho hlas. Nikiho přízvuk Yuuně při každé promluvě připadal jako taková ozdoba, hezká zvláštnost. Měl na poslech příjemný hlas, který dostával úplně jiný rozměr, když Niki mluvil rusky. Nemohla mu rozumět, ale stačilo jí jen poslouchat jeho historky v ruštině, poslouchat a zasnít se. A uprostřed toho snění si najednou vybavila Moriyamův nervózní smích, když se jí za něco omlouval, nebo tu nepatrnou jiskru v jeho hlase, když jí něco sliboval. Byl by to hezký románek, tak proč se tentokrát Princezna Takanami podvědomě držela zpět?

Yuuna rozhodně nebyla z těch, co se nechají užírat neodbytnými myšlenkami. Někdy její přístup mohl působit až laxně, ale proč se stresovat, když být nad věcí vždy bylo o tolik lepší? Tentokrát ale o svém nadhledu pochybovala – a ne jen o něm. Když se jedno odpoledne s Hirem stavili v jeho oblíbené kavárně, Yuuna se rozhodla využít příležitost. “Anna s Kendrou jsou fajn holky, nemyslíš?“ Hiro jen usrknul ze svého frappé, než sestře věnoval podezřívavý pohled. Nevěděl, kam tenhle hovor míří, ale byl si jistý, že se tím Yuuna nesnaží jen vyplnit ticho. “To jsou.“ Odpověděl nakonec, nedal jí víc vodítek, čekal, s čím přijde. “Máš s některou z nich něco?“   Hiro si jen odkašlal ve snaze spolknout jak kus dortu, tak ten chvilkový šok. Skrze to odloučení krapet pozapomněl, jak přímá jeho sestřička umí být. “Víš, s kamarádkama obvykle nerandím, je tam riziko, že by tě po rozchodu nemohly ani cítit a to bych vážně nerad.“ Vysvětlil, ale v sestřině výrazu neviděl nic záludného, ani náznak té žertovné zlomyslnosti, jaká obvykle provázela jejich vzájemné provokování. “A s nějakou jinou slečnou?“ Zakroutil hlavou, vypadala zamyšleně. “Ne, teď jsem nějakou dobu single. Yuuno, začínáš mě děsit, o co jde?“ Zatvářil se trochu nedůvěřivě, ale v Yuunině výrazu se jeho otázky ani pohledy nijak nepromítly. “Jen jsem přemýšlela, jak to funguje, nebo spíš jak by to mělo fungovat – vztahy a tak. Možná dělám něco špatně...“ A znova se zamyslela s tím nepřítomným výrazem ve tváři, Hiro ji málem nepoznával. “Nechceš být konkrétnější? Jde o Nikiho?“ Zkusil to, Yuuna si jen povzdychla. “Hm, částečně. Ne, Hiro, ty jsi taky nikdy nebyl na dlouhodobé vztahy, co?“ Trochu nejistě se zasmál. “Ne, že bych nebyl… No, řekněme, že my dva jsme si v něčem až nešťastně podobní.“ Ušklíbnul se. “Tak proč? Totiž, proč to nikdy nevydrželo?“ Hiro už si nebyl jistý, jestli mluví o sobě, nebo o něm, pravděpodobně o obou. “Heh, to kdybych věděl. Asi v tom neumím chodit. Totiž, vždycky to začíná hezky, nějakou dobu je to fajn a pak už najednou ne. Nevím, prostě to opadne a já nikdy netuším, jak to napravit, ty slečny taky ne, a tak to obvykle nějak odpískáme. Víš, jak to myslím?“ Věděla to až moc dobře. Yuuniny dosavadní vztahy probíhaly v podobném duchu – počáteční nadšení, které za chvíli opadlo, a stereotyp nikdy Princeznu Takanami nelákal. “To teda vím… Jsme oba stejně nemožní, Hiro.“ Ušklíbla se, ale žádná trvalá radost za tím úsměvem nebyla. “Ségra, zase si to tak neber. To věčné stěhování taky není zrovna předpoklad k něčemu stálému. Teda, ne že bych podceňoval vztahy na dálku – budete si s Nikim psát?“ Tentokrát se musela zasmát. Ne a ne, v obojím se Hiro pletl. To stěhování určitě nebylo příjemné, ale i kdyby snad zůstala na jednom místě, s těmi kluky by stejně dlouho nevydržela. Vždycky to poznala, ten moment, kdy se daný vztah přehoupnul na tu špatnou stranu, ten moment, kdy začínala ztrácet zájem. A Niki? Dřív možná, ale teď bylo něco jinak. “Nechci ti brát iluze, bráško, ale z Nikiho asi švagra mít nebudeš.“   Ušklíbla se a nabrala na vidličku další kousek dortu. “Já si to myslel.“ Zasmál se s určitou úlevou v hlase. “Moc málo času, než aby ses stačila zaláskovat?“ Jen zakroutila hlavou. “Nějak nemám chuť na další románek… A mimo to, nechci čeřit vody vašeho poklidného soužití.“   Hiro si musel oddychnout, zase to byla Yuuna, jakou znal – ironická a nad věcí. “Pozdě, už jsem začal žárlit.“ Neodpustil si tu poznámku a jejich hovor se zase jednou oprostil od všeho vážného.

Severně od starého města byly dva rozlehlé parky - Byparken a Folkeparken, které volně navazovaly na jižní cíp Roskilde fjordu. Kouzelná místa sama o sobě, takže se Yuuna ani dlouho nemusela rozmýšlet, kde by chtěla strávit jeden z posledních večerů v Dánsku. Edvin už za všechny ty roky v Roskilde znal fjord i jeho okolí jako svoje boty, takže neměl problém vybrat to správné místo. Jedno pozdní odpoledne zase provětral svůj nezdolný kabriolet a postupně po městě sesbíral celou partu. Yuuna doteď nevěřila, že se do toho auta opravdu vlezlo šest lidí i s nákupem. Edvin byl na svého miláčka právem pyšný. Zaparkoval kousek od pláže a mohlo se vykládat. Všechno osazenstvo se zvesela chopilo tašek s jídlem a pitím, dek, bund a vůbec všeho, co s sebou kdo přitáhnul. Nehledě na roční období moře rozhodně ke koupání nevybízelo, možná tak otužilce, ale být u moře a ani jednou se nenamočit? To by přece byla ostuda. A taky by to nebyl Hiro, aby sestřičku k něčemu nevyprovokoval. Byla to hezká série fotek, kdy zprvu oba sourozenci pózují v plavkách, pak následuje závod k vodě, rychlý záběr dokazující, že do té vody skutečně oba vlezli, a pak už jen záběry osušek, dek a drkotání zubů. "Stálo ti to za to?" Šklebil se Hiro, zatímco si dopínal mikinu až ke krku. "To si piš - a prý že to nedám, hm?" Oplatila mu ten tón natáhnuvši se po svetru. "Really, like a bunch of kids." Zakroutila hlavou Kendra, když pobaveně pozorovala, jak se ti dva popichují navzdory drkotání zubů. "I'm a doer, after all!"   Hirovi akorát přistál na hlavě ručník. "A fool suits you better." Ušklíbla se Anna. "You're both reckless." Přitakal Niki a posadil se vedle Yuuny, aby jí opatrně přehodil kolem ramen deku. "Yeah, sure, we're both reckless but Yuuna's winning praise for that? This world is really unfair."   Prohlásil Hiro  a ještě chvíli hrál dotčeného, než šel Edvinovi pomoct s přípravou táboráku. Z toho taky vzešla další památná série fotek, když se ke klukům vzápětí přidal i Niki a pánové z těch příprav udělali téměř posvátný rituál, zatímco holky se staraly o jídlo.

Stálo to za to, celý ten pobyt, a mezi všemi večery hlavně ten u fjordu. Ukázalo se, že Edvin má skrytý herecký talent, když během pantomimy mezi záchvaty smíchu sklízel jednu poklonu za druhou. Největší úspěch ale stejně měly Nikiho ruské lidovky a Hiro, který se snažil zpívat s ním. Záchvaty smíchu střídaly klidnější momenty, dřevo v ohništi tiše praskalo a jídla i pití bylo ještě pořád dost. Všichni se bavili mezi sebou, takže nic nebránilo Yuuně na chvíli zmizet z centra dění. A rovněž nic nebránilo Nikimu v tom, aby ji následoval. O chvíli později už se ti dva procházeli po pláži. "You should sing with Hiro more often, it's a waisted talent." Smála se Yuuna. "Sure, from now on we'll be practicing a lot and when you come to Roskilde again, we'll be a pro duo."   Přitakal Niki s širokým úsměvem ve tváři. Po chvíli se ti dva zastavili u skupiny skalisek, která skoro vybízela k provizornímu posezení. Mlčeli - Yuuna pohled upřený na moře, Niki s pohledem upřeným na ni. "It's such a nice place - Roskilde and all the surroundings. You're lucky to study here." Prohlásila možná trochu zasněně. "We definitely are. How about you? Have you been thinking about at which university you would like to enrol?" Zeptal se Niki, ale Yuuna jen zakroutila hlavou. "It's too early. I guess I don't want to be responsible and all that stuff yet. I have some goals to achieve before I leave the high school, that's all I can think of now." Niki se zasmál. "I'm not into planning things either. But you should definitely come here again some day." Oplatila mu ten úsměv. "Some day, huh? Who knows..." Zvednul se vítr, Yuuna jen přivřela oči, než se zvířený prach zase usadil. "Aren't you cold?" Než mu stačila odpovědět, vzal ji Niki kolem ramen a přitiskl ji k sobě. "You're sweet but this ain't getting anywhere, right?" Niki si povzdychnul, ale jeho výraz neprozrazoval smutek ani zklamání, spíš smíření. "I guess so - but better try than regret not trying, hm?" Ušklíbnul se a letmo ji pohladil po rameni, aniž by ji pustil. "Nice motto." Dodala Yuuna, o chvíli později se oba vrátili k ostatním.

Yuuna si ani nestačila sednout, když ji k sobě zavolal Hiro, který zrovna cosi hledal v téměř vybalených taškách. "Můžeš se mrknout do auta? Měla by tam být ještě jedna baterka, tahle už to má skoro za sebou." Poprosil ji. Yuuna jen letmo přikývla a zamířila k autu. Bez baterky toho opravdu moc vidět nebylo, sama si musela posvítit aspoň mobilem, aby v autě vůbec něco našla. Baterku po chvíli našla a ne jen ji. Když zavadila pohledem o displej svého mobilu, zarazil ji nepřijatý hovor. Kdo by jí teď proboha volal? Všichni známí věděli, že je v zahraničí a jen blázen by chtěl platit účet za takový hovor, kor když Yuunu mohli kontaktovat přes počítač. Na moment ji zamrazilo, když uviděla Moriyamovo jméno. Volal mi... Proč? Podívala se na čas v rohu displeje - 22:36, kolik je proboha v Kanagawě? Zhruba o osm hodin víc. Yuuna se podívala na čas toho hovoru a najednou se cítila skoro provinile - tou dobou byla s Nikim. "Našlas ji?" Yuuna svižně bratrovi podala tu baterku a hned si zase šla po svém. "Oi, nee chan! Všechno v pohodě?" Zavolal na ni ještě Hiro. "Jo, jen potřebuju chytit signál." Kývla na něj a pokračovala v cestě. Signál?  

Ještě nikdy se jí to vytáčení nezdálo tak dlouhé. Měla dojem, že ten mobil vyzvání snad věčnost, když se konečně ozvalo vytoužené cvaknutí. "Yuuna chan? Počkej, zavolám ti zpátky." Yuuna ho ale téměř okamžitě zarazila. "To nemusíš, poslouchám. Proč jsi mi volal?" Doufala, že napětí v jejím hlase nešlo aspoň přes mobil poznat. Znejistěla, když nastala chvíle ticha. "O nic nejde, jen... jen jsem tě chtěl slyšet." Musela se usmát. "Blázne, kolik je u vás hodin? Sedm ráno?" Moriyama se jen ušklíbnul. "6:40 přesně." Jen nevěřícně zakroutila hlavou - byla šťastná, víc, než si chtěla přiznat. "To sis snad nastavil budík?" "Nastavil, chystám se na trénink. Kasamatsu je od Interhigh docela v ráži, tak jsem si říkal, že ti ještě zavolám - víš, pro případ, že bych na tréninku nechal duši." Zasmála se - jak mu ten smích chyběl, jak dlouho ji neviděl usmívat se? "Asi si budu muset s vaším kapitánem vážně promluvit. Kdo by mi pak fandil na závodech?"   "To bych si rád poslechnul. Takže... tě uvidím až na závodech?" Zeptal se a doufal, že Yuuna nepostřehne napětí v jeho hlase. "Já nevím, uvidíš? Kvalifikace je začátkem září, krom tréninků zatím žádné velké plány nemám." To bylo víc naděje, než v kolik Yoshitaka doufal. "Tak si pro mě zarezervuj aspoň jedno odpoledne - můžeš mi povyprávět o soustředění a o Dánsku." Kousla se do rtu - kdy naposledy cítila takové očekávání mimo závody? Kdy naposledy se jí takhle horko rozlévalo do tváří? "Na to asi jedno odpoledne stačit nebude." "Mattaku, tys fakt šla hledat signál? Už jsem si dělal starosti." Ozval se najednou Masahiro, když konečně objevil "úkryt" svojí sestřičky. Yuuna sebou trhla. "Promiň, musím končit. Tak přežij trénink, ozvu se, až přijedu." "Díky, budu se těšit."

Když k ní Hiro dorazil, mobil už měla schovaný v kapse kalhot. "Kam jsi to zmizela? Ještě chvíli a Niki by zorganizoval skupinové pátrání." Ušklíbnul se Hiro. "To holka nemůže mít chvíli soukromí?"   Hiro se najednou zastavil. Trochu se sklonil, aby lépe sestře viděl do obličeje. "Tak mě napadá, tys někomu volala?" A bylo to tam, něco pro Yuunu naprosto netypického - rozpaky. "A kdybych volala?" Odpověděla vyhýbavě, ale Hiro se jen tak nedal. "Nee chan, co mi tajíš?" Yuuna se jen ušklíbla a šťouchla ho do žeber. "To bys chtěl vědět." A rozběhla se směrem k táboráku.   "Jen počkej, bráška to z tebe dostane!"   A rozběhnul se za ní.

Kdepak, ještě je příliš brzy...